I.ÚS 313/97 (K průtahům v soudním řízení. K povinnosti navrhovatele zaplatit v soudním řízení soudní poplatek.)

Každý, kdo je zbaven svobody, má nárok na urychlené
a neprodlené rozhodnutí soudu o zákonnosti a právoplatnosti
zbavení svobody. Je zřejmé, že tato ustanovení obsahově
představují jeden ze základních principů práva na spravedlivý
proces, jenž je ve vnitrostátním právním řádu České republiky
zakotven zejména v hlavě páté Listiny. Podle čl. 38 odst. 2
Listiny "každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez
zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke
všem prováděným důkazům." Nelze se spokojit s názorem Městského
soudu v Praze, že v souzeném případě dosud nebylo možno rozhodnout
s ohledem na vysoký počet věcí, které soud vyřizuje, takže
vyřízení všech věcí bez zbytečných průtahů soud není objektivně
schopen zajistit. V tomto směru se Ústavní soud odvolává na svoji
známou judikaturu, neboť již několikrát konstatoval, že problém
přetíženosti obecných soudů spadá do oblasti organizačního
zabezpečení činnosti justice a nemůže být na újmu respektování
základních práv a svobod fyzických a právnických osob (srov. např.
nález sp. zn. I. ÚS 5/96, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů
a usnesení, sv. 6, C. H. Beck, Praha 1996, str. 335 a násl.).
Ostatně shodně a zcela standardně judikuje i Evropský soud pro
lidská práva ve Štrasburku. Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že
Městský soud v Praze svojí nečinností porušil článek 38 odst. 2
Listiny, článek 5 odst. 4 Úmluvy a článek 9 odst. 4 Paktu. V tomto
rozsahu je tedy ústavní stížnost důvodná.