I.ÚS 263/96 (K právu na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních)
Z odôvodnenia
Námitku stěžovatelů, že "úpravu okruhu rozhodnutí vyjmutých z přezkumné pravomoci obecných soudů v ust. § 248 odst. 2 o.s.ř." nelze rozšiřovat o rozhodnutí orgánů veřejné správy, kterými je zasahováno do základních práv a svobod občanů, byť i formálně lze taková rozhodnutí pojmout jako procesní (bez zkoumání správním orgánem, případně soudem), nelze v případě konkrétní souzené věci akceptovat. Její přijetí by ve svých důsledcích znamenalo negaci fundamentálních procesních institucí, které nelze eliminovat poukazem na údajné porušení základních práv a svobod občana. Právní názor stěžovatelů by přísně vzato vedl k absurdnímu závěru, že by obecný soud či jiný orgán veřejné moci musel věcně projednat opožděně podané odvolání, jestliže by usoudil, že odvolateli svědčí hmotné právo, které bylo porušeno. Tím by se požadavek spravedlivého procesu ve smyslu článku 36 Listiny a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nenaplnil, neboť právě dodržování základních pravidel soudního řízení je hlavním předpokladem, na němž je princip spravedlivého procesu vybudován.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies