I.ÚS 221/96 (K tísni při uzavření kupní smlouvy a vyvlastnění jako restitučním titulům)
Z odôvodnenia
Pokud stěžovatel porovnává ustanovení § 6 odst. 1 písm. k)
a písm. m) zákona č. 229/1991 Sb. a zastává názor, že by bylo
v rozporu s principem rovnosti, pokud by ten, kdo pod hrozbou
vyvlastnění nemovitost prodá, neměl stejnou možnost domáhat se
zrušení kupní smlouvy - jestliže účel výkupu nebyl splněn - jako
ten, jehož nemovitost by byla vyvlastněna za náhradu, dopouští se
omylu. Je totiž zásadní rozdíl mezi institutem vyvlastnění
a institutem kupní smlouvy, kdy vyvlastnění v zásadě představuje
změnu vlastnického práva ve veřejném zájmu, zatímco kupní smlouva
je důsledkem souhlasného projevu vůle smluvních stran. Proto také
zákonodárce institut vyvlastnění, patřící svou povahou do oblasti
veřejného práva, velmi výrazně limituje a v citovaném zákonu je
v ustanovení § 6 odst. 1 písm. m) související restituční důvod
upraven tak, že oprávněným osobám budou vydány nemovitosti,
jestliže byly vyvlastněny za náhradu, pokud existují a trvale
neslouží účelu, pro který byly vyvlastněny. Oproti tomu ustanovení
§ 6 odst. 1 písm. k) téhož zákona - které se týká souzené věci
- dodržení účelu, pro nějž došlo k uzavření kupní smlouvy,
nepředpokládá. Jedná o dva samostatné restituční tituly, jejichž
podmínky nelze kombinovat.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies