IV.ÚS 210/96 (K postupu soudu ve správním soudnictví podle části páté o.s.ř.)
Z odôvodnenia
Trpěla-li žaloba na přezkoumání rozhodnutí správních orgánů
vadami, spočívajícími v tom, že v ní nebylo konkrétně uvedeno,
v čem je spatřováno nerespektování základních zásad daňového
řízení uvedených v ustanovení § 2 odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992
Sb., ve znění pozdějších předpisů, bylo povinností krajského soudu
nařídit jejich odstranění, neboť neodstranění takových vad je
dokonce důvodem zastavení řízení podle ustanovení § 250d odst.
3 o. s. ř. Jestliže tak krajský soud neučinil, sotva mohl dospět
ke spolehlivému závěru o tom, že napadené rozhodnutí je v souladu
se zákonem a navíc si tak uzavřel i cestu k případnému závěru
podle § 250j odst. 2 o. s. ř., a to i pokud jde o otázku, zda
zjištění skutkového stavu bylo dostačující k posouzení věci.
K rozhodnutí bez nařízení jednání nebyly tedy v projednávané věci
splněny podmínky uvedené v ustanovení § 250f o. s. ř.