III.ÚS 176/96 (K předmětu a účelu občanského soudního řízení ve světle ústavních principů,zejm. k povinnosti soudu poskytnout řádné odůvodnění)

Má-li být splněn jeden z účelů soudní jurisdikce, totiž
požadavek "výchovy k zachovávání zákona ... k úctě k právům
spoluobčanů" (§ 1 o. s. ř.), je zcela nezbytné, aby rozhodnutí
obecných soudů nejen odpovídala zákonu v meritu věci a byla
vydávána za plného respektu k procesním normám, ale aby také
odůvodnění vydaných rozhodnutí ve vztahu k zmíněnému účelu
odpovídalo kritériím daným ustanovením § 157 odst. 2 in fine,
odst. 3 o. s. ř., neboť jen věcně správná (zákonu zcela
odpovídající) rozhodnutí a náležitě, tj. zákonem vyžadovaným
způsobem odůvodněná rozhodnutí naplňují - jako neoddělitelná
součást "stanoveného postupu" - ústavní kritéria plynoucí
z Listiny základních práv a svobod (čl. 38 odst. 1); jestliže
zejména ve správním soudnictví jsou procesní prostředky žalobce
(navrhovatele) založeny nikoli na skutkové, ale na právní
argumentaci, je tato pojmovým znakem "(soud) posoudí zjištěný
skutkový stav podle příslušných ustanovení, jichž použil", jemuž
je rozuměti tak, že se obecný soud v odůvodnění svého rozhodnutí,
zejména jestliže předestřenou argumentaci odmítá, dostatečným
a výstižným způsobem s ní vypořádá, a to natolik, aby bylo zcela
zřejmé, jaké důvody jej k tomu vedly. Obdobně jako ve skutkové
oblasti, i v oblasti nedostatečně vyložené a zdůvodněné právní
argumentace, nastávají obdobné následky vedoucí k neúplnosti
a zejména k nepřesvědčivosti rozhodnutí, což je ovšem v rozporu
nejen s požadovaným účelem soudního řízení, ale též i se zásadami
spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod), jak jim Ústavní soud rozumí.