III.ÚS 104/96 (K poučovací povinnosti soudu v občanském soudním řízení)
Z odôvodnenia
Podmínky a hranice poučovací povinnosti obecných soudů jsou
ústavně dány (vymezeny) především přikázanou nestranností obecných
soudů (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a dále
zásadou rovnosti účastníků v řízení (čl. 96 odst. 1 úst. zák. č.
1/1993 Sb., čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), a to
bez ohledu na to, o jaké řízení jde, či jaká věc má být
projednána; z těchto ústavních kautel nesmí procesní poučení
obecných soudů vykročit. Jestliže tedy ustanovení § 239 odst. 2 o.
s. ř., v platném znění, přikazuje obecným soudům poskytnout
účastníkům řízení poučení o jejich procesních právech, znamená to
- pod ústavními aspekty - že může jít jen o poučení takové, které
se nikterak nedotýká vzájemného procesního postavení účastníků
(zvýhodnění jednoho vůči druhému) a které - jak se rozumí samo
sebou - nesmí v sobě obsahovat ani náznak toho, jaké je stanovisko
soudu k projednávané věci, příp. jak soud zamýšlí věc rozhodnout;
takto ústavně restriktivně chápaná poučovací povinnost obecných
soudů ve svých důsledcích znamená, že obecným soudem poskytnuté
poučení nikterak nesmí zmenšit vlastní odpovědnost účastníka
řízení za jeho procesní postup v řízení, včetně odpovědnosti za
to, zda v řízení před obecným soudem vystupuje sám nebo za pomoci
zástupce, včetně vlastní odpovědnosti za jeho volbu.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies