I.ÚS 27/96 (Ke kogentní povaze ustanovení zákoníku práce)
Z odôvodnenia
Ústavní soud neshledává protiústavnost v názoru obecných
soudů, pokud jde o odlišování oblastí občanskoprávní
a pracovněprávní regulace ve stávajícím právním řádu. Právní
úprava oblasti pracovněprávních vztahů se vyznačuje některými
specifickými rysy. Zejména je pro oblast pracovního práva typická
kogentnost právních norem, která (mimo jiné) znamená, že se
smluvní volnost v zásadě může uplatnit pouze v těch případech, kde
to pracovněprávní předpisy umožňují.
Ústavní soud již dříve judikoval, že čl. 2 odst. 3 Listiny
základních práv a svobod a čl. 2 odst. 4 Ústavy nacházejí své
uplatnění i v oblasti pracovněprávních vztahů, neboť
v demokratické společnosti představuje velmi významnou záruku
svobody a současně i pojistku proti totalitarizaci společnosti
(nález
II. ÚS 192/95). Od tohoto právního názoru se však Ústavní
soud v souzené věci neodchyluje, neboť stěžovatel jednal v rozporu
se zákonem a napadenými rozsudky - jak již bylo uvedeno
- k porušení čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl.
2 odst. 4 Ústavy České republiky nedošlo. Ostatně, v citovaném
nálezu sp. zn.
II. ÚS 192/95 šlo skutkově i právně v řadě aspektů
o problematiku odlišnou od této souzené věci.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies