IV.ÚS 82/95 (Zachování nebo vrácení československého státního občanství jako podmínka úspěšného uplatnění nároku na restituci)
Z odôvodnenia
Zachování československého státního občanství osobám,
spadajícím pod ustanovení § 1 ústavního dekretu prezidenta
republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního
občanství osob národnosti německé a maďarské, tj. československým
státním občanům národnosti německé nebo maďarské (§ 1 ústavního
dekretu), bylo umožněno pouze za podmínky, že tyto osoby
prokázaly, že zůstaly věrny Československé republice, nikdy se
neprovinily proti národům českému a slovenskému a buď se činně
zúčastnily boje za její osvobození, nebo trpěly pod nacistickým
nebo fašistickým terorem (§ 2 odst. 1 ústavního dekretu). Tyto
osoby mohly podat žádost o zjištění, že se československé státní
občanství zachovává podle ustanovení § 2 odst. 2 ústavního
dekretu. Takovou žádost, stejně jako žádost o vrácení
československého státního občanství podle § 3 ústavního dekretu,
však původní vlastník nepodal, ani podat nemohl, neboť zemřel
ještě před účinností ústavního dekretu č. 33/1945 Sb., nepodali ji
však ani dědicové zemřelého, jejichž legitimace domáhat se zde
výroku alespoň deklaratorní povahy by byla patrně odůvodněna jeho
možnými účinky na majetková práva zůstavitele. Konfiskace majetku
původního vlastníka podle dekretu č. 12/1945 Sb., o konfiskaci
a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož
i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, zůstala proto
i v řízení před Ústavním soudem nezpochybněna.