IV.ÚS 5/95 (Účelné využití věci v souladu se zájmy společnosti při vypořádání dědictví podle občanského zákoníku před novelou)
Z odôvodnenia
Ustanovení § 484 odst. 2 občanského zákoníku, ve znění
platném ke dni smrti zůstavitele, sice vycházelo ze zásady, že se
při rozdělení dědictví přihlédne k možnosti účelného využití věci
v souladu se zájmy společnosti, nicméně navazující pravidlo
chování, obsažené ve větě druhé tohoto ustanovení, dávalo pouze
možnost, aby jednotlivé věci nebo i celé dědictví převzal jeden z
dědiců z důvodu účelného využití. Nevyplývala z něho však, pro
případ autoritativního rozhodování o vypořádání dědictví mezi více
dědiců v zájmu účelnosti v souladu se zájmy společnosti, pro soudy
(státní notářství) povinnost přikázat věc tomu z dědiců, který ji
v době smrti zůstavitele, eventuálně v průběhu řízení, využíval k
uspokojení své bytové potřeby.