IV.ÚS 57/94 (K důslednosti uplatňování práva na obhajobu v trestním řízení)

Z odôvodnenia

2. Nejvyšší soud vydal napadený rozsudek ve veřejném
zasedání, k němuž byl stěžovatel sice řádně předvolán, nezúčastnil
se jej však a svou neúčast omluvil nepříznivým zdravotním stavem,
který doložil lékařským potvrzením. Po projednání věci za účasti
stěžovateli soudem ustanoveného obhájce Nejvyšší soud rozhodl na
podkladě skutkového stavu zjištěného v původním řízení. Tomuto
postupu Nejvyššího soudu (který dodržel všechna ustanovení
trestního řádu, týkající se projednávání stížnosti pro porušení
zákona) by nebylo možno ničeho vytknout, kdyby předmětem jeho
rozhodování nebyla stížnost pro porušení zákona podaná bývalým
generálním prokurátorem České republiky s odvoláním na ustanovení
§ 30 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, když
generální prokurátor učinil závěr, že k porušení zákona došlo
z důvodů uvedených v § 1 zákona č. 119/1990 Sb. tím, že soudy se
v původním řízení důsledně nezabývaly obhajobou obžalovaného,
kterou podrobně neprošetřily a nezhodnotily a z důkazů, které ve
věci provedly, odvodily jednostranné závěry, aniž dbaly zásady in
dubio pro reo. Stížnost pro porušení zákona směřovala proti
rozhodnutí vydanému v řízení, jež sám Nejvyšší soud v odůvodnění
svého rozhodnutí charakterizoval jako politický monstrproces,
v němž byla akcentována hlediska, která jsou cizí nestrannému
a nezávislému soudnictví v demokratickém právním státě. Právě
s ohledem na charakter původního procesu, kdy nelze vyloučit, že
dokazování bylo prováděno účelově a doznání vynuceno, délku trvání
vazby, nepříznivý zdravotní, zejména psychický stav stěžovatele,
doložený lékařskými zprávami už v původním řízení, mělo být
zvýšeně dbáno práva na obhajobu, a to nikoliv jen zástupně
prostřednictvím soudem ustanoveného obhájce, ale samotným
stěžovatelem, jemuž měl Nejvyšší soud dát reálnou možnost znovu se
k důkazům provedeným v původním řízení vyjádřit a vytvořit tak
skutečné předpoklady k uplatnění jeho práva na obhajobu. Když tak
Nejvyšší soud neučinil, nerespektoval právo stěžovatele na
spravedlivý proces.
Spisová značka: IV.ÚS 57/94
Forma rozhodnutia: Nález
Súd: Ústavný súd ČR
Dátum rozhodnutia: 15. 12. 1994
Dátum podania: 13. 4. 1994

S-EPI, s.r.o. © 2010-2025, všetky práva vyhradené

cookies24x24  Súhlas s použitím cookies

Táto webová stránka používa rôzne cookies pre poskytovanie online služieb, na účely prihlásenia, poskytovania obsahu prostredníctvom tretích strán, analýzu návštevnosti a iné. V súlade s platnou legislatívou, prosíme, o potvrdenie súhlasu alebo nastavenie Vašich preferencií.

Pamätajte, že súbory cookies sú užitočné pre rôzne užívateľské nastavenia a ich odmietnutím sa môže znížiť Váš užívateľský komfort.

Viac informácií o cookies.