III.ÚS 82/94 (Výlučná pravomoc obecného soudu posoudit, jde-li v daném případě o rozhodnutí zásadního právního významu)
Z odôvodnenia
Článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ústavně chrání procesní čistotu řízení, v němž o konkrétním právu má býti rozhodnuto; "stanoveným postupem" (u nestranného a nezávislého soudu při úsilí o právo) je proto třeba rozumět především podmínky spravedlivého řízení tak, jak vyplývají z procesních předpisů. Je-li však těmito předpisy /kupř. v případech dvovolání podle § 238 odst. 2 písm. a) o.s . ř./ ponecháno odvolacímu soudu na vlastní úvaze, zda další opravný prostředek připouští či nikoli, jde o pravomoc zákonodárcem obecnému soudu svěřenou, a to pod jedinou podmínkou, totiž že musí jít o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Rozhodnutí o tom, zda zde o takovou věc skutečně jde, však spadá výhradě do rozhodovací sféry obecných soudů, jejichž judiktura časem (jde o institut do našeho právního řádu nově zvedený po době delší 40 let) zajisté výkladem příslušného zákonného ustanovení /§238 odst. 2 písm. a) o. s. ř./ podmínky dalšího opravného prostředku upřesní a ustálí. Hodnota věci sama o sobě - zejména přihlédne-li se k právním aspektům posuzovaného případu - splnit podmínku zásadního právního významu nemůže; z heldiska ústavně-právních záruk pak je zcela nerozhodná.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies