Podanie daňového priznania nie je počínanie, ktorým dedič dáva najavo, že dedičstvo nechce odmietnuť; vystupovanie voči nájomcom ale takýmto počínaním je
I. Dědic, který se zachová po smrti zůstavitele vůči jeho nájemcům jako pronajímatel, tím dává najevo, že hodlá vstoupit do zůstavitelových práv a povinností z nájemních vztahů (nabýt vlastnické právo k předmětu nájmu) a stát se jako dědic zůstavitelovým právním nástupcem v postavení pronajímatele; tímto způsobem projevuje svůj vztah k zůstavitelově majetku (k části dědictví) jako osoba, která ho chce vskutku nabýt. Vystupoval-li tedy dědic vůči nájemci zůstavitele jako pronajímatel, dal tímto počínáním ve smyslu ustanovení § 465 obč. zák. najevo, že dědictví nechce odmítnout.
II. Za počínání, kterým dal dědic najevo, že dědictví nechce odmítnout, nelze považovat podání daňového přiznání za zůstavitele.