K započítaniu na dedičský podiel v prípade plnení, ktoré neboli poskytnuté v režime darovania, ale za zvýhodnených podmienok

I. Účelem institutu započtení je dosažení alespoň přibližného či částečného srovnání (vypořádání) hodnoty majetku nabytého jednotlivými dědici jak dědictvím, tak bezplatně za života zůstavitele. Přestože předmětem zápočtu bude zpravidla plnění z darovací smlouvy, nelze vyloučit případy, kdy lze započíst také plnění z kupní nebo jiné úplatné smlouvy (např. smlouvy o nájmu či podnájmu, smlouvy o zřízení věcného břemene), jestliže bude prokázáno, že se jednalo o právní úkon jen předstíraný (učiněný naoko), kterým byl zastírán jiný dissimulovaný právní úkon (typicky darovací smlouva), kdy zůstavitel ve skutečnosti od nabyvatele (dědice) žádné plnění neobdržel, případně obdržel plnění podstatně nižší, než jaké bylo ujednáno ve smlouvě nebo jaké by mu jinak (obvykle) náleželo, eventuelně, že zůstavitel zaplacení původně sjednané úplaty (kupní ceny, nájemného apod.) dědici zcela nebo z podstatné části prominul.

II. Podle § 484 věty druhé, části před středníkem obč. zák. lze při dědění ze zákona započíst dědici na jeho dědický podíl plnění, které obdržel od zůstavitele za jeho života na základě jakékoli smlouvy (nejen darovací), jestliže za plnění, jež na základě této smlouvy dědic získal, nebyla zůstaviteli poskytnuta přiměřená protihodnota. Jestliže dědic poskytl zůstaviteli protihodnotu nižší, než jaká by zůstaviteli obvykle náležela, je za bezúplatné nabytí ve smyslu § 484 věty druhé, části před středníkem obč. zák. třeba považovat rozdíl mezi fakticky uhrazenou cenou a skutečnou (obvyklou) cenou nabytého plnění v době jeho uskutečnění.