K súhlasu prenajímateľa vo vzťahu k zmluve o podnájme nebytových priestorov

Ustanovení § 6 zákona, které podle marginální rubriky se vztahuje na podnájem nebytových prostor nebo jeho části, stanoví, že nájemce je oprávněn přenechat nebytový prostor nebo jeho část na dobu určitou do podnájmu jen se souhlasem pronajimatele. (odst. 1 cit. ustanovení). Požadavek zákona v tomto ustanovení uvedený (týkající se souhlasu pronajímatele) však nemění nic na skutečnosti, že podnájemní smlouva je samostatným, od nájemní smlouvy odlišným, ujednáním, a to už vzhledem k osobě podnájemce, který v přímém vztahu vůči pronajimatele není.

Z gramatického výkladu citovaného ustanovení § 6 odst. 1 zákona nelze dovodit ani formu udělení souhlasu pronajimatele, ani časový okamžik, ke kterému má být takový souhlas udělen. Zásadě právní jistoty v občanskoprávních vztazích (když zákon č. 116/1990 Sb., ač je zákonem speciálním, zůstává stále předpisem občanskoprávní povahy) by odpovídal požadavek, aby souhlas pronajimatele byl udělen kdykoliv před sjednáním podnájmu, vyloučeno není ani udělení tohoto souhlasu tak, že tento bude i součástí smlouvy o nájmu. Ani pro případ, že by souhlas pronajimatele byl udělen poté, co došlo k sjednání smlouvy o podnájmu, nelze z citovaného ustanovení dovodit přímý důsledek neplatnosti smlouvy o podnájmu. Vzhledem k možnosti uvedené v § 9 odst. 2 písm. g) zákona se spíše nabízí možnost, že takové chování nájemce je sankcionovatelné uplatněním výpovědního důvodu se strany pronajimatele. Teprve v případě, že by došlo k zániku právního vztahu z nájmu nebytových prostor, vedlo by to i k zániku vztahu z podnájemní smlouvy.