Žaloba na plnenie vs. žaloba v zmysle § 15 ods. 1 Zákona o združovaní

I. Žaloba podle § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb. pak zajisté není obvyklou žalobou určovací, ale zvláštním druhem žaloby, upraveným přímo zákonem. I když žalobce nevyužil práva podat takovou žalobu, jeho oprávnění podat žalobu na plnění tím nezaniklo.

II. V této souvislosti se sluší vyjádřit k otázce aktivní věcné legitimace žalobce, zpochybňované samotným žalobcem v tom směru, že jako bývalý člen již žalobu podle § 15 citovaného zákona nemohl podat. Nejvyšší soud však tento názor nesdílí. Jak naznačil již v předchozím svém usnesení, nelze vyloučit podání této speciální žaloby bývalým členem sdružení, zejména jde-li o právní vztah, který se ho bezprostředně týká, založený rozhodnutím orgánu sdružení (o majetkovém vypořádání) a beroucí v úvahu jeho dosavadní členství. Předpokladem oprávněného podání citované žaloby je tedy – z obecného pohledu – dopad rozhodnutí orgánu sdružení na práva osoby, jíž je rozhodnutí adresováno.

Dovolací soud je zároveň toho názoru, že za situace, kdy nebylo napadeno usnesení mimořádné valné hromady žalovaného žalobou podle § 15 zákona č. 83/1990 Sb., zde byl soudní přezkum zčásti limitován. Nižší instance byly oprávněny toliko posoudit, zda žalovaný při svém rozhodování o výši částky z majetkového vypořádání dodržel procedurální postup, který upravují pro tento případ jeho stanovy. Aproboval-li odvolací soud postup soudu prvního stupně i potud, že byla posouzena i celková částka resp. jednotlivé aspekty vypořádání mezi účastníky (výše vypořádacího podílu, způsob vypořádání, kritéria pro určení hodnoty akcií), pak – podle názoru dovolacího soudu – zde zašel dokonce za omezený rámec soudního přezkumu.