Kritérium sídla zamestnávateľa

“Nejvyšší správní soud tedy nezaznamenal v přijetí kritéria obsaženého v čl. 20 Smlouvy prvek libovůle ani nerozumnosti. Jeho objektivní potřeba byla zcela zřetelná. Mezi cílem a zvoleným nástrojem byl vztah přiměřenosti. Doby zaměstnání, které jakýkoliv účastník systému (tedy nikoli pouze občané ČR a SR) získal do 31. 12. 1992, byly rozděleny mezi Českou a Slovenskou republiku podle toho, kde měl sídlo zaměstnavatel, popřípadě trvalý pobyt účastník ke dni rozdělení ČSFR. V samé podstatě věci v tomto ohledu nešlo o smlouvu „o sociálním zabezpečení“, nýbrž vypořádání implicitních finančních závazků ČSFR; tato Smlouva se stala rovněž dohodou výslovně citovanou ve Smlouvě, kterou bylo definitivně ukončeno dělení majetku ČSFR (č. 63/2000 Sb. m. s.). Jestliže Česká republika převzala závazky vyplývající ze vztahu zaměstnavatele k území ČR, popřípadě trvalého pobytu účastníka systému na území ČR v okamžiku sukcese, pak se jednalo o rozumný přístup, jenž byl navíc dosažen jako kompromis jednání dvou nástupnických států.”
Spisová značka: 6 Ads 62/2003 – 31
Forma rozhodnutia: Rozsudok
Súd: NSS ČR a iné správne súdy
Dátum rozhodnutia: 23. 2. 2005
Oblasti práva: Pracovné právo / Sociálna politika, sociálne zabezpečenie a starostlivosť / Dôchodkové zabezpečenie
Územná pôsobnosť: Česká republika
Zdroj: EPI Vybrané rozhodnutia NSS ČR
Právny inštitút: dôchodky



S-EPI, s.r.o. © 2010-2025, všetky práva vyhradené

cookies24x24  Súhlas s použitím cookies

Táto webová stránka používa rôzne cookies pre poskytovanie online služieb, na účely prihlásenia, poskytovania obsahu prostredníctvom tretích strán, analýzu návštevnosti a iné. V súlade s platnou legislatívou, prosíme, o potvrdenie súhlasu alebo nastavenie Vašich preferencií.

Pamätajte, že súbory cookies sú užitočné pre rôzne užívateľské nastavenia a ich odmietnutím sa môže znížiť Váš užívateľský komfort.

Viac informácií o cookies.