K vierohodnosti dôkazov pri určení a zapretí otcovstva dieťaťa. K testu DNA pri určení a zapretí otcovstva dieťaťa.

I. Původní a nerevidovaný znalecký posudek nepředstavuje takovou závažnou skutečnost, která by vylučovala otcovství muže, u něhož bylo prokázáno, že s matkou dítěte v době rozhodné pro početí dítěte souložil. Takto nevěrohodný důkaz nemůže obstát ani samostatně, ani v souvislosti s jinými důkazy. Nejde přitom o neodstranitelný deficit důkazu, neboť – jak bylo výše připomenuto – provedení revizního znaleckého posudku je v zájmu samotného muže, který své otcovství popírá, neboť spolehlivě odstraňuje pochybnosti o věrohodnosti původního znaleckého posudku. Původní znalecký posudek tak nebylo možno (ani samostatně ani v souvislosti s jinými důkazy) hodnotit jako důkaz vylučující otcovství žalovaného 1) k žalované 2), ale jako důkaz, který věrohodným způsobem nevylučuje otcovství žalovaného 1) k žalované 2). Na uvedených závěrech je třeba trvat i proto, že určením otcovství se zakládá statusový poměr mezi otcem a dítětem vyznačující se stabilitou právních vztahů, od něhož se teprve odvíjejí povinnosti a práva mezi nimi, zejména rodičovská odpovědnost.

II. Závažnou okolností, která je způsobilá (sama o sobě) vyloučit otcovství muže, který souložil s matkou dítěte v době, od níž neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů, je nepochybně test DNA, jestliže analýzou alel v genotypech a jejich opakování v DNA nesdílí žalovaný muž všechny společné „otcovské“ genetické znaky. Protože k provedení testu DNA je zapotřebí odborných znalostí, ustanoví soud k jeho provedení znalce. V případě, že nebudou závažné okolnosti zjištěny (prokázány), nemůže být soudem přijat závěr o vyloučení otcovství muže, bylo-li zjištěno (prokázáno), že souložil s matkou dítěte v době, od níž neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů, i kdyby byly za řízení (žalovaným mužem) namítány. Dospěje-li znalec ve svém posudku k závěru, že otcovství muže, o němž bylo zjištěno (prokázáno), že souložil s matkou dítěte v době, od níž neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů, je podle výsledku testu DNA vyloučeno, soud vždy - obdobně, jako tomu bylo v případě důkazu krevní zkouškou skupinových systémů červených krvinek nebo vyšetřením HLA skupinových typů bílých krvinek - dá znalecký posudek ve smyslu ustanovení § 127 odst. 2 o.s.ř. přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (tzv. vrchním dobrozdáním). I když vylučovací schopnost testu DNA je značně vyšší, než tomu bylo dříve podle krevní zkoušky, a i když tu nejsou atypické vlastnosti, které by mohly (v ojedinělých případech) ovlivňovat závěry testů DNA o vyloučení otcovství, je třeba v zájmu spolehlivosti provedené analýzy DNA (zejména z hlediska vyloučení možné záměny osob při odběru vzorků biologického materiálu nebo při izolaci DNA z odebraných vzorků) a v zájmu přesvědčivosti rozhodnutí především pro účastníky řízení (rovněž s přihlédnutím k tomu, že pravomocné soudní rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žaloba o určení otcovství, brání tomu, aby bylo v jiném řízení - s výjimkou mimořádných opravných prostředků - určeno otcovství stejného muže, i kdyby se posléze ukázalo, že jeho otcovství žádné závažné okolnosti ve skutečnosti nevylučují) vždy přezkoumat správnost odborného závěru znalce o vyloučení otcovství, popřípadě znovu provést celý test DNA, není-li možné při přezkoumání postupu při odběru a zpracování vzorků biologického materiálu u zkoumaných osob naprosto spolehlivě vyloučit, že nedošlo k záměně osob při odběru vzorků biologického materiálu nebo k záměně vzorků při provádění izolace DNA.