K účelu neodkladného úkonu podľa § 160 odst. 4 Trestného poriadku. K vydaniu veci v trestnom konaní.

Ústavní soud totiž při své činnosti bdí nad dodržováním principu materiálního právního státu a nemůže proto svou přezkumnou činnost omezit toliko na dodržování formálních ustanovení právních předpisů, nýbrž - v první řadě - na dodržování ústavně zaručených principů a především hodnot, které jsou prostřednictvím ústavních zákonů "prozařovány" do celého právního řádu České republiky. Proto se v této souzené věci Ústavní soud zaměřil na otázku, zda v tomto případě neexistuje nepřiměřený nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými.

Jinak řečeno, smysl neodkladného úkonu (roz. § 160 odst. 4 trestního řádu) spočívá v tom, aby bylo zabráněno nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty z hlediska účelu trestního řízení. Protože se však jedná o výjimku z obecného principu, podle něhož jsou jednotlivé úkony v trestním řízení činěny až po zahájení trestního stíhání, je nutno i tuto výjimku interpretovat restriktivně. Jestliže tedy v souzené věci bylo neodkladným úkonem vydání rostlin konopí, není možné - a to bylo by i v rozporu s materiálně chápanými principy právního státu, resp. trestního řízení - tento úkon vykládat natolik širokým způsobem (jak to učinily obecné soudy), že protokol pořízený při vydání věci je zároveň i důkazem, potvrzujícím vinu stěžovatele. Je totiž zřejmé, že při vydávání rostlin konopí stěžovateli nebylo zaručeno jeho právo na obhajobu a nebyl ani náležitým způsobem poučen o tom, že má právo odepřít výpověď (přestože jeho tvrzení v protokolu o tom, že rostliny vypěstoval, bylo obecnými soudy de facto přijato jako jeho přiznání). V tomto směru proto obecné soudy - důsledně vzato - porušily ústavně zaručená základní práva stěžovatele ve smyslu čl. 40 odst. 3 a odst. 4 Listiny, neboť důkaz protokolem o vydání věci jako důkaz svědčící o vině stěžovatele vůbec neměly použít.