K presunu dôkazného bremena na dlžníka
Uznáním závazku podle § 323 odst. 1 obch. zák. je založena vyvratitelná právní domněnka o trvání uznaného závazku v okamžiku jeho uznání. Důkazní břemeno trvání závazku v době uznání se tak přesouvá na dlužníka, který - má-li se zprostit povinnosti plnit - musí prokázat, že uznaný závazek neexistuje. V procesní rovině vznik vyvratitelné domněnky nachází svůj odraz v ustanovení § 133 o. s. ř., které určuje, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak.
Založilo-li uznání dluhu vyvratitelnou domněnku, podle které se má za to, že závazek v době uznání trval, pak v řízení, v němž se věřitel (žalobce) domáhá splnění tohoto závazku, spočívá důkazní břemeno ohledně neexistence závazku na dlužníku (žalovaném). Vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 323 odst. 3 obch. zák. má uznání závazku účinky i vůči ručiteli, platí tento závěr i pro případ, je-li žalovaným ručitel.
Uznání závazku dlužníkem je platným právním úkonem ve smyslu ustanovení § 323 odst. 1 obch. zák., je jeho (následné) právní posouzení věci co do řešení otázky důkazního břemene nesprávné a dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tak byl dovolatelkou uplatněn právem.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies