K právu na riadny proces v správnom súdnictve

Jestliže totiž soud za situace, kdy mu byla řádně a včas doručena omluva zástupce účastníka, byť až v den jednání (neboť nikde není upraveno, jak dlouho před termínem nařízeného jednání se lze účinně omluvit), s uvedením důvodu omluvy, což správně z hlediska obsahu bylo ve smyslu ustanovení § 41 odst. 2 o.s.ř., ve spojení s § 246c o.s.ř., soudem posouzeno jako návrh na odročení jednání, a takto o něm i rozhodnuto, a kdy sám stěžovatelku jako účastnici nepředvolal a přitom vzhledem k záměně v datu jednání právního zástupce nemohl dle § 246c o.s.ř. vycházet z přiměřeného použití § 49 odst. 1 o.s.ř. ("Má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci") a tedy aplikovat § 250g odst. 2 o.s.ř., který předpokládá řádné obeslání účastníků, přesto ve věci jednal a rozhodl, porušil čl. 38 odst. 2 Listiny, podle kterého má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů, v jeho přítomnosti a tak, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům, a to tím spíše, že správní senáty obecných soudů jsou prvním, ale také posledním nezávislým orgánem veřejné moci, u něhož občan realizuje své ústavně zaručené právo na soudní ochranu. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že v dané věci nelze pro účely rozhodování o odročení argumentovat § 119 o.s.ř., neboť dané ustanovení čelí bezdůvodnému odročování, resp. průtahům ve věci tam, kde byli účastníci řízení nejen řádně předvoláni, ale také tam, kde s nimi bylo řádně ve věci jednáno. K další námitce krajského soudu a vedlejšího účastníka, týkající se irelevantnosti záměru právního zástupce nabídnout k důkazu svědeckou výpověď, učiněnou rozdílně svědkem pro účely občanského soudního řízení a pro účely daňové v důsledku úpravy obsažené v § 250i o.s.ř. (při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí je pro soud rozhodující skutkový stav, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí; dokazování se neprovádí), považuje Ústavní soud za vhodné upozornit, že se nelze ve správním...