K povinnosti prenajímateľa prenajímať byt na účely, na ktoré sú stavebne určené
Ustanovení § 1 písm. b) zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, podle něhož se za nebytový prostor považují také byty, u kterých byl udělen souhlas k jejich užívání k nebytovým účelům, nelze vykládat tak, jak učinil odvolací soud, který dovodil, že nýni vlastník sám je oprávněn rozhodnout, zda pronajme byt k nebytovým účelům, neboť tím by byly zpochybněny meze právní úpravy vlastnického práva.
Vlastník bytu nemůže sám posoudit možnost užívání bytu jiným způsobem, zejména odporuje-li to veřejnému zájmu. Podle platné právní úpravy je k rozhodnutí o změně užívání stavby (bytu) povolán pouze stavební úřad. Nelze-li v posuzované věci hovořit o nebytovém prostoru ve smyslu § 1 a § 3 zákona č. 116/1990 Sb., pak nezbývá než učinit závěr, že předmětné smlouvy jsou neplatné.