K posúdeniu nedbanlivostného zavinenia usmrtenia dieťaťa pri cúvaní vozidla

Nedbalostní zavinění vyjadřuje vnitřní stav mysli pachatele v době inkriminovaného jednání a jeho subjektivní vztah k tomuto jednání. Zanedbání potřebné míry opatrnosti jako předpoklad nedbalostního zavinění je třeba vyvozovat z konkrétních skutkových okolností, řádně zjištěných důkazním postupem před obecnými soudy. Nelze jej činit pouze na základě zpětné myšlenkové konstrukce, nepodložené konkrétními fakty. Došlo-li ke škodlivému následku, neznamená to automaticky, že potřebná míra opatrnosti musela být nutně zanedbána...

Na základě takto zjištěných skutkových okolností nelze podle názoru Ústavního soudu dovodit, že by stěžovatel měl a mohl předvídat vznik trestněprávního následku, kterým byl střet automobilu s nezletilým dítětem a jeho následné usmrcení. K odběhnutí dítěte a jeho střetu s vozidlem totiž došlo za okolností, které stěžovatel nemohl předpokládat. I kdyby však na základě pouhé přítomnosti dětí na parkovišti mohl předvídat, že se dítě může náhle ocitnout v dráze jeho couvání a že je pro jeho výšku nemusí vidět, a byl by si tím pádem vědom, že svým jednáním může porušit zájem chráněný trestními předpisy, měl podle názoru Ústavního soudu zcela přiměřený důvod spoléhat se na to, že toto porušení nezpůsobí. Nelze totiž považovat za nepřiměřené, pokud se stěžovatel spoléhal na to, že ženy, dohlížející na roční dítě v prostoru parkoviště před obchodním domem, budou mít dítě i nadále pod kontrolou a nedovolí mu vstoupit do dráhy couvání vozidla. Pouhá skutečnost, že stěžovatel zpozoroval, že spolu tyto ženy hovoří, na tomto závěru nic nemění.