K postupu pri neexistencii orgánu oprávneného zvolať členskú schôdzu po uplynutí jej volebného obdobia

Pakliže vnitřní předpis (stanovy) neupravoval způsobu svolávání schůze sdružení poté, co uplynutím času zanikl mandát dříve regulérně zvoleného statutárního orgánu, jakož i modalit svolávání, včetně určení programu takové schůze v pozvánce a dále následné možnosti změny ohlášeného programu při neúčasti všech členů sdružení, je vyloučeno, aby soud nenalezl odpověď na její řešení. Cestou k tomu je právě aplikace analogie, k čemuž se ustanovení § 129 odst. 1 věty první obch. zák. nabízí. Odvolací soud v tomto směru přiléhavě vyložil účel a smysl tohoto citovaného ustanovení, k čemuž se dovolací soud připojuje. Na podporu správnosti závěrů odvolacího soudu dovolací soud připomíná, že i pro oblast spolkového života musí platit rovnost postavení účastníků, projevující se ve sledovaných souvislostech v rovném posuzování postavení členů spolku. K tomu patří připomenout i obecně uznávaný princip předvídatelnosti a vyloučení situací, kdy pod záminkou svolání řádné schůze spolku (jejímž program byl určen závazně pozvánkou), by mohlo dojít z jakýchkoliv (taktických, úmyslných či neúmyslných) důvodů ke změně programu, který by obsahově se připínal k jinému druhu schůze spolku. Na to upozornil odvolací soud s poukazem na právo, nikoliv povinnost člena spolku, zúčastnit se schůze spolku v závislosti na předběžném avizování otázek patrných z pozvánky. Nerespektování tohoto aspektu by abstraktně uvažováno mohlo vést k poškození práva členů spolku (sdružení), a to právě za využití mechanismu změny či doplnění programu tak, že k nim došlo při absenci těch členů sdružení, kteří vycházeli (z oprávněného) přesvědčení o skutečném navrhovaném programu schůze.