K odstráneniu neoprávnenej stavby

Pokud stavebník zřídí na základě dohody s vlastníkem pozemku stavbu na pozemku, který je podle této dohody oprávněn užívat jen dočasně, ztrácí po uplynutí sjednané doby (případně po jiném způsobu zániku práva) právo mít nadále na tomto pozemku umístěnou stavbu, a neoprávněně tak zasahuje do vlastnického práva vlastníka pozemku, který se může domáhat odstranění stavby. V případě, že stavebník umístí stavbu na základě nájemního práva k pozemku, které může být stranami vypovězeno, jde o zvláštní případ dočasného užívání pozemku; zanikne-li nájemní právo, zanikne též občanskoprávní oprávnění mít na cizím pozemku stavbu. Neposkytnutí ochrany právu vlastníka pozemku, který pozemek přenechal jinému jen dočasně, by bylo omezením jeho práva, které by nesplňovalo podmínky stanovené v čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Při porovnávání obou kolidujících práv, totiž práva vlastníka pozemku a vlastníka ke stavbě, nelze proto odhlédnout od uvedené úzké souvislosti práva vlastníka ke stavbě s obligačním právem. V tomto směru lze tedy obecným soudům stěží co vytknout, přesto však za závažnou, a to až do ústavně právní roviny věc posunující, skutečnost, lze považovat to, že tyto soudy se vůbec nevypořádaly s tvrzením stěžovatelů, že postup vedlejších účastníků je projevem šikany, tj. jde o výkon práva činěný nikoli za účelem dosažení určitého, např. ekonomického, cíle, nýbrž úmyslně (tzv. dolus coloratus), za účelem jejich poškození. Jako zásada odvozená z principu abstrakce zde platí, že rozpor s dobrými mravy na straně věcně právního úkonu musí být zkoumán samostatně od úkonu, který má určitý obligačně právní podtext. Jestliže tedy obecné soudy se vůbec nezabývaly tvrzením stěžovatelů, že výkon jejich práv je v rozporu s ustanovením § 3 občanského zákoníku, tedy v rozporu s dobrými mravy, upřely tím stěžovatelům právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.