Dojednanie tzv. prepadného záložného práva

... Úpravu realizace zástavního práva je ve smyslu výše uvedeného ustanovení třeba považovat za úpravu kogentní, tedy omezující smluvní volnost. Zástavní věřitel totiž nemá možnost realizovat zástavní právo způsobem odchylným od zákonné úpravy (§ 151f odst. 1 obč. zák.). Jakkoli tedy v tehdejším znění občanského zákoníku nebyl výslovně upraven zákaz realizování zástavního práva odchylným způsobem, tak jak to v současném platném znění občanského zákoníku výslovně uvádí § 169 písm. c), dle kterého je ujednání zástavní smlouvy neplatné, jestliže stanoví, že při prodlení s plněním zajištěné pohledávky zástava propadne zástavnímu věřiteli, nebo že si ji zástavní věřitel může ponechat za určenou cenu, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, představovalo takové ujednání způsob realizace zástavního práva, který nelze aprobovat z ústavního hlediska.
...V projednávaném případě soudy prvního a druhého stupně přijatým výkladem jednoduchého práva zasáhly neproporcionálně do základního práva stěžovatele garantovaného čl. 11 odst. 1 Listiny. Je totiž zřejmé, že účelem tzv. kupní smlouvy bylo ve skutečnosti sjednání propadné zástavy. Institut propadné zástavy však nelze z hlediska ústavního považovat za přijatelné omezení vlastnického práva. To už proto, že umožňuje zánik vlastnictví původního vlastníka věci k zastavené věci bez ohledu na výši zůstatku nesplaceného dluhu v době, kdy se propadná zástava realizuje. Je zřejmé, že může jít o velmi neproporcionální zásah do původního vlastnictví k věci, resp. o zcela fiktivní tzv. dohodnutou kupní cenu.