Bezplatné vzdelanie na základných školách

Podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení. Musí se tedy jednat o právní předpis ne podle názvu, ale o takový akt státní správy nebo samosprávy, ve kterém jsou obsažena závazná pravidla chování, t. j. o akt normativní povahy. Ústavní soud se proto zabýval nejprve otázkou, zda vyhláška Obecního zastupitelstva takový charakter má. Je nesporné, že některá ustanovení vyhlášky jsou spíše jakýmsi oznámením o tom, že ve školním roce 1994/95 bude v obci fungovat 1. až 4. ročník základní školy. Současně se však stanoví pravidla pro fungování této školy, která mají určitý normativní charakter. Především je v rozporu s platnými právními předpisy zaváděn pojem "místně příslušná škola". Takový pojem zákon č. 29/1984 Sb. o soustavě základních a středních škol (školský zákon) nezná. Rodičům je pak dána informace, která není v souladu s právními předpisy, a která by ani nemohla být jinou obcí realizována, t. j. že rodiče, kteří se rozhodnou dát své dítě do jiné školy"...musí počítat s tím, že ponesou věcné náklady vynaložené tou obcí, kde dítě navštěvuje školu". Pokud by taková praxe byla realizována, byla by v rozporu nejen se zákonem č. 564/1990 Sb., (s ust. § 14 odst. 2 tohoto zákona), ale porušovala by i ustanovení § 4 školského zákona, ve znění pozdějších předpisů a ve znění nálezu Ústavního soudu ČR, publikovaným pod č. 49/1994 Sb. Taková praxe by totiž učinila pro určitou skupinu občanů povinnou školní docházku částečně úplatnou a porušovala by jedno ze základních práv zaručených občanům - právo na bezplatné vzdělání v základních školách (čl. 33 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).