4 Ads 93/2009 (Sociální ochrana - Sociální pomoc)
Z odôvodnenia
Ustanovení § 33 odst. 3 věty první s. ř. s., podle něhož „[ú]častník je způsobilý samostatně činit v řízení úkony (dále jen ‚procesní způsobilost‘), jen jestliže má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu“, je v rozporu s principem proporcionality i s maximou, podle níž zásahy do práv musí odrážet specifika každého jednotlivého případu. Přetrvává tak protiprávní stav spočívající v tom, že osobám, jejichž způsobilost k právním úkonům byla rozhodnutím soudu omezena, je tímto ustanovením bráněno v jejich procesní způsobilosti v soudním řízení správním dle soudního řádu správního, i když jejich omezení na právech se nijak nedotýká daného soudního řízení. Takový závěr vyplývá nepochybně i z role správního soudnictví, které má jako jedno z nejdůležitějších poslání ochranu práv jednotlivce při jeho kontaktu se správními orgány.