44 A 30/2015
Z odôvodnenia
Slova „až do vycestování“ ve výroku rozhodnutí o uložení povinnosti setrvat v zařízení pro zajištění cizinců (§ 46a odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu) se vztahují pouze k ukončení omezení osobní svobody cizince v těch případech, kdy v souladu se zákonem o azylu dojde k vycestování cizince ještě před tím, než pozbude postavení žadatele o azyl (tedy v zásadě jen tam, kde se žadatel rozhodne vycestovat o své vlastní vůli). V situaci, kdy zákonná úprava postrádá možnost v takových případech omezení osobní svobody nahradit v souladu s požadavky čl. 15 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí mírnějšími donucovacími opatřeními, nelze časové určení „až do vycestování“ vykládat k tíži cizince jako důvod pro omezení jeho osobní svobody poté, co ztratí postavení žadatele o mezinárodní ochranu.