30 A 8/2010
Z odôvodnenia
I. Možnosti uložení pokuty podle § 35 zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění, se vztahují na všechny právnické osoby bez rozdílu a nezávisle na tom, zda podnikají či nikoliv a v případě fyzických osob jen na ty, které jsou oprávněné k podnikání a dopustí-li se v něm uvedených jednání v souvislosti s jeho výkonem. II. V případech staveb či udržovacích prací provedených v rozporu se stavebním zákonem bez stavebního povolení či ohlášení v památkově chráněném území se musí do úvah orgánu státní památkové péče při ukládání pokut právnickým osobám a fyzickým osobám při výkonu jejich podnikání podle § 35 a násl. zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění, promítnout vždy též výsledky řízení vedeného v této souvislosti stavebním úřadem. Bez toho totiž nelze dojít k závěru o přiměřenosti pokuty, když stavební úřad v řízení o témž předmětu musí rovněž uložit pokutu za nedovolenou činnost podle stavebního zákona, nehledě na možnost, že nařídí jeho odstranění (stavby, její části či provedených udržovacích prací). Právě při vědomí těchto možností musí zúčastněné správní orgány hledat rozumný výstup z této situace, který naplní smysl a účel dotčených právních norem. Prostředkem k tomu je nepochybně jejich společné řízení podle § 140 odst. 1 správního řádu.