29 Ca 224/2008
Z odôvodnenia
Požadavek žalobce na nařízení ústního jednání ve věci projednání odvolání před žalovaným by měl smysl pouze v případě, pokud by bylo možno předpokládat, že konání tohoto ústního jednání povede k objasnění věci, k odstranění rozporů a pochybností a ve svém důsledku ke správnému stanovení daňové povinnosti. Z obsahu doplnění odvolání žalobce proti platebním výměrům na daňové penále argumentačně vyplývá, že prioritně směřovalo zejména proti právnímu posouzení věci, nikoli proti výpočtu vyúčtování daňového penále. Z tohoto pohledu je tedy evidentní, že nařízení ústního jednání ve věci projednání odvolání, jehož prioritní námitka je vystavěna na nesprávnosti právního posouzení věci správcem daně 1. stupně, by se míjelo svým významem; navíc daňové řízení není vystavěno na zásadě projednací, ale na zásadě vyšetřovací. Navíc nařízení ústního jednání ve věci projednání odvolání ohledně povinnosti, která žalobci vznikla v důsledku neuhrazeného splatného nedoplatku na dani, tedy ex lege, považuje soud za nadbytečné.