15 Kse 4/2012 (Kárná odpovědnost - Kárná odpovědnost exekutorů)
Z odôvodnenia
V období od 1. 11. 2008 do 29. 2. 2012 v § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 330/2001 Sb. ve znění vyhlášky č. 330/2008 Sb. text právní normy důsledně rozlišoval mezi jednotlivými odstavci § 6, přitom explicitně uvedl pouze odst. 1 a 2, z čehož vyplývalo, že krácení odměny se netýká odstavce 3. Úpravu po 1. 11. 2008, po účinnosti vyhlášky č. 330/2008 Sb., nelze chápat jinak, než že zákonodárce v § 11 odst. 1 písm. a) tím, že odkazuje pouze na § 6 odst. 1 a 2, presumuje, že režim krácení odměny exekutora se neuplatní u odstavce 3, nutno tedy mít za to, že po novele vyhlášky od 1. 11. 2008 zněl příkaz zákonodárce tak, že odměna exekutora nemá být snížena pod hranici stanovenou v § 6 odst. 3, resp. že je garantována minimální odměna exekutora ve výši 3 000 Kč. Za takové situace nelze legitimně setrvat na požadavku reflexe judikatury Ústavního soudu, který nadto ve svých nálezech výslovně poukazoval právě na právní stav do 31. 10. 2008, a to přesto, že Ústavní soud rozhodoval již za nové právní úpravy, přitom novou právní úpravu nikterak nezmiňoval ani na ni závěry, které učinil, nevztáhl. Nesnižovala-li soudní exekutorka v uvedeném období (od 1. 11. 2008 do 29. 2. 2012) odměnu, která činila méně než 3 000 Kč, nelze v jejím konání shledat kárné provinění dle § 116 odst. 2 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies