11 A 62/2013
Z odôvodnenia
Podle zákona o advokacii, advokátního kárného řádu i stavovských předpisů České advokátní komory je kárné řízení vždy neveřejné, kárné rozhodnutí se nevyhlašuje veřejně, nýbrž se doručuje pouze účastníkům kárného řízení, tj. kárnému žalobci a kárně obviněnému. Touto právní úpravou je podle názoru soudu vymezen i rozsah poskytování informací o kárném řízení z hlediska aplikace zákona o svobodném přístupu k informacím s ohledem na zákonem o advokacii upravenou povinnost mlčenlivosti advokáta o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb. Stejnou povinnost mají podle § 21 odst. 10 zákona o advokacii také osoby, které jsou funkcionáři nebo zaměstnanci České advokátní komory, a podílejí se na kárném řízení, v němž bývají zpravidla probírány skutečnosti, které bezprostředně souvisejí s poskytováním právních služeb, a těmito skutečnostmi bývá kárné rozhodnutí i odůvodněno. Z toho důvodu zákonodárce svěřil možnost zproštění povinnosti advokáta dodržovat mlčenlivost pouze jeho klientovi a možnost prolomení povinnosti mlčenlivosti advokáta cestou vyžádání informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím se městskému soudu jeví jako nepřiměřené, neboť de facto znamená způsob, jak právní úpravu obsaženou v zákoně o advokacii obejít.