29 Odo 425/2002 (Konkurs)
Z odôvodnenia
I. V konkursním řízení patří k usnesením ve věci samé (§ 237 odst. 1 o. s. ř.) především usnesení o schválení konečné zprávy, rozvrhové usnesení, usnesení o zamítnutí návrhu na nucené vyrovnání, usnesení o potvrzení nuceného vyrovnání, usnesení o zamítnutí návrhu na potvrzení nuceného vyrovnání, usnesení o zrušení konkursu, usnesení, jímž soud zamítá návrh na prohlášení konkursu a usnesení o prohlášení konkursu. II. Může-li být dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé přípustné pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., je odvolací soud povinen v písemném vyhotovení rozhodnutí účastníky poučit v tom směru, že dovolání není přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím v poučení označeného soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné bez dalšího, přípustnost dovolání nezakládá účastníku řízení však uběhne lhůta pro podání dovolání až uplynutím čtyř měsíců od doručení rozhodnutí (§ 240 odst. 3 o. s. ř.).
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies