Vyhláška č. 408/1990 Zb.Vyhláška Ministerstva zdravotnictví České republiky o ochraně zdraví před nepříznivými účinky elektromagnetického záření

Čiastka 70/1990
Platnosť od 11.10.1990
Účinnosť od 01.11.1990

408

VYHLÁŠKA

ministerstva zdravotnictví České republiky

ze dne 3. října 1990

o ochraně zdraví před nepříznivými účinky elektromagnetického záření

Ministerstvo zdravotnictví České republiky stanoví podle § 70 odst. 1 písm. c) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu:


Obecná ustanovení

§ 1

Touto vyhláškou se stanoví požadavky pro práci a pobyt v elektromagnetických polích a pro vývoj, konstrukci, výrobu, dovoz, montáž, opravu, zkoušení, provoz a užívání generátorů vysokých a velmi vysokých frekvencí a zařízení, která takové generátory obsahují (dále jen „zdroje“).

§ 2

Pro účely této vyhlášky se rozumí:

a) pásmem vysokých frekvencí (dále jen „vf“) rozsah od 60 kHz do 300 MHz;

b) pásmem velmi vysokých frekvencí (dále jen „vvf“) rozsah nad 300 MHz.

§ 3

(1) Každý je povinen dbát, aby při činnostech uvedených v § 1 byla činěna technická a organizační opatření stanovená touto vyhláškou, omezující počty i ozařování osob vf a vvf polem na nejmenší možnou míru, nejvýše však na míru stanovenou touto vyhláškou.

(2) Při měřeních sloužících ke kontrole činnosti je nutno se řídit pokyny pro stanovení úrovně pole a ozáření elektromagnetickými vlnami v pásmu vf a vvf, uvedenými v příloze této vyhlášky.

§ 4

Nejvyšší přípustné hodnoty ozáření a mezní úrovně pole

(1) Nejvyšší přípustné hodnoty ozáření pracovníků vystavených elektromagnetickému záření WEP , WHP nebo WSP jsou stanoveny pro pracovníky bez použití osobních ochranných pracovních prostředků a jsou to průměrné směnové hodnoty vypočítané ze zjištěného ozáření pracovníka v jednom pracovním cyklu (tj. zpravidla pětidenním pracovním týdnu)1) stanovené takto:

a) v pásmu vf od 60 kHz do 3 MHz hodnotou 50 000 a 200 (při vyjádření efektivní hodnoty intenzity pole E ve voltech na metr a času t v hodinách vzorcem:

WEP =E2 . t = 50 000 [(V/m)2 . h],

popřípadě při vyjádření efektivní hodnoty intenzity pole H v ampérech na metr a času t v hodinách vzorcem:

WHP =H2 . t = 200 [(A/m)2 . h],
pokud E ≤ 500 V/m a H ≤ 50 A/m);

b) v pásmu vf nad 3 MHz do 30 MHz hodnotou 7000 (při vyjádření efektivní hodnoty intenzity pole E ve voltech na metr a v času t v hodinách vzorcem:

WEP =E2 . t = 7 000 [(V/m)2 . h],
pokud E ≤ 300 V/m);

c) v pásmu vf nad 30 MHz do 300 MHz hodnotou 800 (při vyjádření efektivní hodnoty intenzity pole E ve voltech na metr a v času t v hodinách vzorcem:

WEP =E2 . t = 800 [(V/m)2 . h],
pokud E ≤ 100 V/m);

d) v pásmu vvf hodnotou 0,8 . K12)

(při vyjádření střední výkonové hustoty S v miliwattech na centimetr čtvereční a v času t v hodinách vzorcem:

WSP = S . t = 0,8 . K1 [mWh/cm2],
pokud S = 2,65 mW/cm2).

(2) Při haváriích, nutných měřeních a opravách za provozu a v dalších výjimečných případech mohou být nejvyšší přípustné hodnoty ozáření uvedené v odstavci 1 překročeny, nejvýše však do výše desetinásobku, pokud hodnota S, E2 nebo H2 nepřekročí desetinásobek mezní úrovně S nebo desetinásobek druhé mocniny mezních úrovní E, popřípadě H stanovených v odstavci 1. Každé takové překročení nejvyšších přípustných hodnot ozáření musí však být provozovatelem zdroje vf nebo vvf ohlášeno příslušnému orgánu hygienické služby a musí být vyrovnáno směnami bez expozice tak, aby v denním průměru za dobu (zpravidla pracovní cyklus) stanovenou provozovatelem zdroje vf nebo vvf po projednání s příslušným orgánem hygienické služby nebyla překročena nejvyšší průměrná směnová hodnota ozáření.

(3) Nejvyšší přípustné hodnoty ozáření obyvatelstva WEO, WHO, popřípadě WSO3) jsou průměrné denní hodnoty vypočítané ze zjištěného ozáření jednotlivce v místech pobytu v jednom kalendářním týdnu, popřípadě ze zjištěného ozáření jednotlivce podle doby provozu zdroje ve stejném období a jsou stanoveny takto:

a) v pásmu vf od 60 kHz do 3 MHz hodnotou 5000 a 20 (při vyjádření efektivní hodnoty intenzity pole E ve voltech na metr a v času t v hodinách vzorcem:

WEO =E2 . t = 5000 [(V/m)2 . h],

popřípadě při vyjádření efektivní hodnoty intenzity pole H v ampérech na metr a času t v hodinách vzorcem:

WHO =H2 . t = 20 [(A/m)2 . h],
pokud E ≤ 180 V/m a H ≤ 15 A/m);

b) v pásmu vf nad 3 MHz do 30 MHz hodnotou 700 (při vyjádření efektivní hodnoty intenzity pole E ve voltech na metr a v času t v hodinách vzorcem:

WEO =E2 . t = 700 [(V/m)2 . h],
pokud E ≤ 80 V/m);

c) v pásmu vf nad 30 MHz do 300 MHz hodnotou 100 (při vyjádření efektivní hodnoty intenzity pole E ve voltech na metr a v času t v hodinách vzorcem:

WEO =E2 . t = 100 [(V/m)2 . h],
pokud E ≤ 30 V/m);

d) v pásmu vvf hodnotou 0,12 . K24)

(při vyjádření střední výkonové hustoty S v miliwaTtech na centimetr čtvereční a v času t v hodinách vzorcem:

WSO = S . t = 0,12 . K2 [mWh/cm2],
pokud S ≤ 0,25 mW/cm2).

(4) Nejvyšší přípustné hodnoty ozáření a mezní úrovně pole stanovené podle odstavců 1 až 3 se nevztahují na ozařování nemocných při poskytování léčebně preventivní péče.

§ 5

Opatření na ochranu zdraví před účinky vf a vvf záření

(1) Zdroje vf a vvf musí být navrhovány, vyráběny a uváděny do provozu tak, aby při předepsaném používání nedocházelo k překračování hodnot stanovených v § 4. Při projektování a výstavbě výrobních objektů, obytných budov a objektů občanské vybavenosti, nacházejících se v okruhu působení zdrojů vf a vvf (např. vysílačů) je nutno, po projednání s příslušným orgánem hygienické služby, realizovat též opatření, která vyloučí indukovaná elektromagnetická pole, překračující hodnoty stanovené v § 4. Údaje potvrzující splnění této podmínky musí být součástí dokumentace. Sériová výroba a hromadný dovoz zdrojů vf a vvf musí být schváleny hlavním hygienikem České republiky.5)

(2) Provozovatelé zdrojů vf a vvf jsou povinni:

a) přezkoušet je, zda vyhovují požadavkům této vyhlášky při uvedení do provozu, změně nebo opravě zdroje nebo při změně v provozu. O výsledcích měření vést protokol, jehož náležitosti jsou uvedeny v příloze této vyhlášky. Pro pracoviště před zahájením trvalého provozu vypracovat provozní řád a projednat jej s příslušným orgánem hygienické služby;6)

b) okamžitě informovat příslušný orgán hygienické služby o každé závadě zdroje vf a vvf vedoucí ke zvýšenému ozařování okolí významnému z hlediska této vyhlášky a závadu neprodleně odstranit. O termínu odstranění závady informovat příslušný orgán hygienické služby. Do doby odstranění závady zdroje vf a vvf podle povahy závady provoz zastavit, ztlumit nebo provést náhradní opatření na ochranu osob, projednaná s příslušným orgánem hygienické služby;

c) zřetelně označit a opatřit výstrahou místa (oblasti nebo pásma), na nichž úroveň ozáření může být vyšší než připouští § 4 odst. 3 a po projednání s příslušným orgánem hygienické služby pro ně stanovit odpovídající režim;

d) udržovat je v bezvadném stavu a dbát, aby v důsledku oprav nebo jiných zásahů nebyla snižována účinnost stínících krytů a jiných ochranných opatření.

§ 6

Způsobilost pracovníků

Na pracovištích a na místech, na kterých dochází k překračování hodnot stanovených v § 4 odst. 3 mohou pracovat jen osoby, které jsou pro tyto práce tělesně a duševně způsobilé. Provozovatelé zdrojů vf a vvf jsou povinni vést záznamy o pobytu jednotlivých pracovníků na těchto pracovištích a místech a ukládat je.


Přechodná a závěrečná ustanovení

§ 7

U zdrojů vf a vvf, které byly uvedeny do provozu přede dnem účinnosti této vyhlášky, jsou provozovatelé povinni zajistit jejich přezkoušení podle § 5 odst. 2 nejpozději do dvanácti měsíců ode dne účinnosti této vyhlášky. U malých vyzářených výkonů do 200 W lze toto přezkoušení provést jen výpočtem.

§ 8

Na základě žádosti provozovatele zdroje vf nebo vvf může hlavní hygienik České republiky povolit časově omezenou výjimku z ustanovení § 4 odst. 3.

§ 9

Zrušuje se příloha č. 9 směrnic č. 40/1976 Sb. Hygienické předpisy o hygienických požadavcích na stacionární sdroje a technická zařízení, oznámených v částce 20/1976 Sb.

§ 10

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1990.


Ministr:

MUDr. Bojar CSc. v. r.


Příloha vyhlášky č. 408/1990 Sb.

Pokyny
ke stanovení úrovně pole a ozáření elektromagnetickými vlnami v pásmu vysokých a velmi vysokých frekvencí

ČÁST I

1. Pásmo vysokých frekvencí (vf)

Vysokými frekvencemi se v této vyhlášce rozumí frekvence od 60 kHz do 300 MHz, tj. vlnová délka ve vzduchu 5 km až 1 m. V tomto rozsahu frekvencí se úroveň pole vyjadřuje intenzitou elektrické složky pole [E] ve voltech na metr [V/m], případně v rozsahu od 60 kHz do 3 MHz intenzitou magnetické složky pole [H] v ampérech na metr [A/m]. Ozáření se vyjadřuje součinem E2 ve [V/m]2 , resp. H2 v [A/m]2 a času t v hodinách [h] a označuje se WE ,resp. WH .

1.1. Měřící zařízení

Pro měření E i H se používá měřič blízkého pole NFM 1 s příslušnými anténami, popřípadě jiný rovnocenný přístroj schválený hlavním hygienikem ČR. Testování měřiče se provádí jednou za 3 roky. Ozáření WE, i WH se stanoví výpočtem nebo přímým měřením dozimetrem.

1.2. Obecné zásady měření intenzity pole

Při měření intenzity pole E nebo H se podle povahy pracoviště (území, objektu) určí místa, na kterých se provede měření, tj. místa, kde se zdržují osoby, jejichž ozáření se stanoví. Měří se především ve výškách 50, 85, 125 a 160 cm nad podlahou, resp. terénem (platí pro střed antény), přičemž pro hodnocení je rozhodující nejvyšší naměřená hodnota v oblasti hlavy nebo trupu s výjimkou případu, kdy v místě končetin je naměřená hodnota vyšší než vyhláškou stanovené Emezní nebo Hmezní . Ve stanovených výškách se anténou pohybuje v horizontální rovině v rozsahu předpokládaných pohybů člověka na daném stanovišti a anténa se natáčí tak, aby byla spolehlivě zjištěna největší výchylka. Toto měření se opakuje v každé poloze nejméně třikrát a největší zjištěná výchylka se zaznamenává. Hodnota zjištěná ve výši hlavy se zaznamenává, i když není větší než hodnoty zjištěné v ostatních výškách. Hodnoty zjištěné v místech končetin se zaznamenávají pouze v případech, kdy jsou větší než mezní. Měří se za obvyklých podmínek (tj. na pracovišti především za přítomnosti obsluhy). Přítomnost jiných osob mimo osoby konající měření, popřípadě obsluhu, je nutno z bezprostředního okolí vyloučit. Osoba konající měření se nesmí nacházet mezi zdrojem záření a měřící anténou. Měří se za nejnepříznivějšího, případně pravděpodobně nejnepříznivějšího režimu, který může při běžném provozu nastat. Určení tohoto režimu je nutno projednat s příslušným orgánem hygienické služby. Pokud ho nelze předem stanovit měřením, měří se při každém pracovním režimu daného zařízení. V případě zjištění hodnoty intenzity pole přesahující možnosti měřiče se měří při definovaně sníženém výkonu příslušného zdroje a změřená hodnota se přepočítá na plný výkon s uvážením, že výkonu je úměrná hodnota E2.

Doba expozice či pobytu se změří nebo zjistí podle účelu pobytu z pracovních výkazů, z údajů pracovních norem, technologických postupů, popřípadě popisu pracovní činnosti s přihlédnutím k vyjádření vedoucího pracovníka.

Protokol musí obsahovat:

– datum a místo měření;

– charakteristiku zařízení (název, typ, výkon, kmitočet, režim a dobu provozu, popřípadě druh vyzařujícího prvku a jeho další parametry) s vyznačením případného předchozího projednání výběru režimu s orgánem hygienické služby;

– jednoduchý náčrtek s označením míst měření, vzdáleností, výšek a zaznamenáváním přítomnosti či nepřítomnosti obsluhy během měření;

– maximální hodnoty E, případně H a hodnoty ve výši hlavy; doba expozice, ozáření směnové, denní, průměrné (s uvážením případného ozáření pracovníka mimo pracovní dobu);

– použité měřící přístroje (s uvedením výrobního čísla a data posledního testování);

– závěry (s hodnocením a v případě pracoviště s návrhem na zařazení do příslušné kategorie podle části II přílohy).

1.3 Stanovení ozáření

Ozáření člověka v daném místě je charakterizováno součinem čtverce intenzity pole v tomto místě E2 ve [V/m]2 nebo H2 v [A/m]2 a doby t, po kterou na něho toto pole působí (v hodinách). Celkové ozáření člověka za 1 směnu, resp. den je dáno součtem ozáření v jednotlivých místech, kde se zdržoval. V případě pracovníka se bere v úvahu také případné ozáření mimo pracovní dobu. Součet se stanoví samostatně pro E a případně též pro H a v případě E se ještě odliší součty pro jednotlivá frekvenční pásma. (Pokud toto odlišení není proveditelné, musí se v dalším vycházet z hodnocení v tom pásmu, pro něž jsou stanoveny přísnější hygienické požadavky.) Takto se stanoví směnové, resp. denní ozáření v každém pracovním, resp. kalendářním dnu. Průměrné směnové, resp. denní ozáření se stanoví sečtením směnových, resp. denních hodnot (u pracovníků za celý cyklus, tj. většinou za 5 pracovních dnů, u obyvatelstva za kalendářní týden, tj. za 7 dní) a dělením počtem pracovních dnů, resp. směn (tj. většinou 5) u pracovníků, popřípadě počtem kalendářních dnů (tj. 7) u obyvatelstva. U pracovníků se v případě ozařování i mimo pracovní dobu (směnu) ke směnovému ozáření přičítá též ozáření ve zbývající části dne a až z tohoto součtu v jednotlivých dnech pracovního cyklu se stanoví průměrné směnové ozáření. Pro vlastní hodnocení se však v takovém případě použije teprve součet takto zjištěného průměrného směnového ozáření a průměrného denního ozáření za období nepracovních dnů.

Při hodnocení se kontroluje, je-li při uvažování průměrných směnových, resp. denních hodnot ozáření splněna podmínka

Vzorec 01

kde hodnoty označené indexem max jsou stanovené nejvýše přípustné hodnoty ozáření pro pracovníky (WEP resp. WHP ) nebo obyvatelstvo (WEO resp. WHO). Současně se porovnává velikost nejvyšších zjištěných hodnot E, resp. H se stanovenými mezními hodnotami Emezní, Hmezní pro pracovníky nebo obyvatelstvo. Závěry s hodnocením se zapíší do protokolu. Nejvyšší přípustné hodnoty a mezní úrovně pole pro pracovníka a obyvatelstvo – viz též tabulka č. 1 a 2.

2. Pásmo velmi vysokých frekvencí (vvf)

1000 mW/cm2 = 10 W/m2. Ozáření se vyjadřuje součinem S v mW/cm2 a času t v hodinách [h] a označuje se WS.

2.1 Měřící zařízení

Do doby, než bude zavedeno používání jednotného měřiče výkonové hustoty, lze používat libovolný měřič, pokud je zaručena přesnost měření S do 30 procent a pokud je schválen hlavním hygienikem ČR. Testování měřiče se provádí jednou za tři roky. Ozáření WS se stanoví výpočtem nebo přímým měřením dozimetrem.

2.2 Obecné zásady měření výkonové hustoty

Platí obdobně ustanovení bodu 1.2. s těmito odchylkami:

– pokud není k dispozici izotropní širokopásmový měřič, provádí se v daném místě měření na všech pro posouzení důležitých kmitočtech (pásmech), vyskytujících se v dané oblasti a výsledky se aritmeticky sčítají, a to pro horizontální i vertikální polohu měřící antény (jde-li o anténu s převážně lineární polarizací). V případě rotujících primárních zářičů se zjišťuje pouze maximální hodnota (vhodným natáčením měřící antény);

– v případě pulsní modulace je rozhodující střední výkonová hustota, v protokolu je však nutno zaznamenat parametry pulsního režimu (šířka pulsu, opakovací kmitočet);

– v okolí zdrojů s otáčejícími se nebo sektorujícími anténami (vyzařovacími diagramy) se při hodnocení vychází z výsledků měření v zastaveném stavu s uvážením koeficientů K1 (pro (pro pracovníky), resp. K2 (pro obyvatelstvo), které jsou stanoveny touto vyhláškou. Do protokolu se zaznamenává i typ vysílací antény, její zisk, šířka svazku, polarizace a druh pohybu;

– pokud obsluha není nucena trvale stát nebo sedět přesně ve stejném místě nebo poloze vzhledem ke zdroji záření a pohybuje se ve výrazně nehomogenním poli (tedy blízko zdroje, např. u generátorů pro mikrovlnný di-elektrický ohřev apod.), vychází se při hodnocení daného místa z průměrné hodnoty S získané alespoň z pěti měření (v daném místě, nad i pod ním, vlevo a vpravo od něj), avšak do protokolu se zaznamenává také maximální hodnota;

– je-li měřič NFM 1 vybaven zvláštní anténou pro měření E v pásmu vvf, lze jej použít s tím, že odpovídající výkonová hustota se stanoví buď z grafu či tabulky, dodaných s anténou, nebo pomocí vztahu

Vzorec 02

2.3. Stanovení ozáření

Pro stanovení ozáření WS platí přiměřeně ustanovení bodu 1.3. s tím rozdílem, že čas t se násobí výkonovou hustotou S. Pro hodnocení je rozhodující vztah WS k nejvýše přípustným hodnotám ozáření pro pracovníky (WSP) nebo obyvatelstvo (WSO) a dodržení stanovených mezních hodnot Smezní . Nejvyšší přípustné hodnoty a mezní úrovně pole pracovníka a obyvatelstva – viz též tabulka č. 1. a 2.

3. Kombinace pásem vf a vvf

V případě působení pole v místě, kde byly zjištěny úrovně příslušející pásmu vf a vvf, kontroluje se při hodnocení, je-li při uvažování průměrných směnových, popř. denních hodnot ozáření splněna podmínka:

Vzorec 03

Hodnoty označené indexem max jsou stanovené nejvýše přípustné hodnoty ozáření pro pracovníky (WEP, WHP, resp. WSP) nebo obyvatelstvo (WSO , WHO, resp. WSO ). Současně se porovnává velikost nejvyšších zjištěných hodnot E, H, resp. S se stanovenými mezními hodnotami Emezní, Hmezní, resp. Smezní pro pracovníky nebo obyvatelstvo.

ČÁST II

Kategorizace prací

Elektromagnetické záření (v pásmu vysokých a velmi vysokých frekvencí)

KATEGORIE 1 - Nejsou překračovány hygienicky únos-né hodnoty platné pro obyvatelstvo.
Musí současně platit7)

Vzorec 04

KATEGORIE 2 - Nejsou překračovány hygienicky únosné hodnoty platné pro pracovníky.
Musí současně platit buď

Vzorec 05

KATEGORIE 3 - Hygienicky únosné hodnoty platné pro pracovníky jsou překračovány – RIZIKOVÁ PRÁCE.
Musí současně platit buď

Vzorec 06

Příloha 01

Poznámky pod čiarou

1) W = nejvyšší přípustná hodnota ozáření;index P = nejvyšší přípustná hodnota ozáření pro pracovníky;index E = elektrická složka pole;index H = magnetická složka pole;index S = výkonová hustota.

2) K1 = 1 pro stacionární antény či zářičeK1 = 2,5 pro mechanicky sektorující antényK1 = 120 pro otáčející se antényK1 = A/3 pro elektronicky rotující antény (A – úhel sektorování ve stupních)Poznámka: Číselné hodnoty K1 jsou všeobecné a platné pouze pro základní hygienické hodnocení. V případě potřeby, při situacích na hranici hygienické únosnosti, stanoví přesnější číselné hodnoty pro konkrétní typy radarů referenční laboratoř pro neionizující elektromagnetické záření, zřízená v Institutu hygieny a epidemiologie v Praze.

3) Index O = nejvyšší přípustná hodnota ozáření pro obyvatelstvo.

4) K2 = 1 pro stacionární antény či zářičeK2 = 5 pro mechanicky sektorující antényK2 = 360 pro otáčející se antényK2 = A pro elektronicky rotující antény (A – úhel sektorování ve stupních)Poznámka: Číselné hodnoty K2 jsou platné ve stejném smyslu jako K1 . 1

5) § 4 odst. 3 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.§ 41 vyhlášky č. 45/1966 Sb., o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek.

6) § 4 odst. 4 zákona č. 20/1966 Sb.

7) vzorec 07 označuje poměr zjištěných průměrných směnových, resp. denních hodnot ozáření k nejvyšším přípustným hodnotám ozáření pracovníků, resp. obyvatelstva stanovený podle bodu 1.3. nebo 3. přílohy a § 4 vyhlášky, L označuje maximální změřenou hodnotu E, H, resp. S; L označuje v § 4 vyhlášky stanovenou mezní hodnotu E , H , resp. S (s indexem „P“ pro pracovníky, s indexem „O“ pro obyvatelstvo).


S-EPI, s.r.o. © 2010-2019, všetky práva vyhradené